Spencer, Herbert (1820-1903). Britský filosof a sociolog. Byl vychován jako jedináček v přísném nonkonformismu průmyslového městečka Derby. Pod vlivem otce se z něj stal sebejistý individualista a radikální politik zajímající se o přírodní vědy a techniku. Po ukončení převážně technického vzdělání začal svou životní dráhu jako železniční technik a sloupkař v The Economist. V tomto období se účastnil řady radikálních akcí, publikoval články o veřejných záležitostech a položil základy teoretických doktrin, kterým pak věnoval zbytek svého aktivního života. Po roce 1853 se živil jako nezávislý spisovatel (s pomocí zděděného majetku), přispíval do řady odborných časopisů a pracoval na své Syntetické filosofii (Synthetic Philosophy), kterou postupně publikoval v letech 1860-1896. Vrcholu dosáhl v osmdesátých letech, ke konci života však stále víc trpěl záchvaty choroby a pouštěl se do intelektuálních sporů, které narušovaly jeho pověst myslitele pevných principů a jasné koncepce. Kontroverse, jež Spencerovi ztrpčovaly poslední léta života, odrážejí fakt, který platí pro mnoho politických filosofů - totiž že jeho zralé názory se výrazně liší od jeho názorll počátečních. Zda jsou tyto rozdíly způsobeny jen změnou hlediska a důrazu, nebo podstatnějším teoretickým přerodem, je diskutabilní. Základními tématy jeho raných i všech pozdějších děl zůstává negativní či minimalistické pojetí úlohy státu a jeho příklon k laissez-faire. Ke změnám dochází však v typu důvodů, jimiž zdůvodňuje tuto pozici, a ve statutu těchto důvodů samých. Spencerovu politickou teorii sjednocuje racionalistické hledání vědecké morálky. Dualita jeho názorů pak spočívá v posunu základních předpokladů této morálky.
Spencerova raná politická teorie je nejsystematičtěji propracována v prvním vydání Sociální statiky (Social Statics, 1850), kde odvozuje doktrinu přirozených práv ze "zákona stejné svobody pro všechny". Přiznává neprůkaznost svého pokusu založit tento základní princip politické morálky na úvahách o evolučním přizpůsobení a daří se mu zde ukázat, že z něj vzniká soustava individuálních práv, které obsahují všeobecné volební právo, práva dětí, právo na soukromý majetek a laissez-faire, znárodnění půdy a "právo ignorovat stát". Již v tomto díle je přítomno skryté napětí mezi nerozvinutým evo1ucionismem a převážně normativním charakterem Spencerova individualismu. Předpokládaná universalita adaptivních schopností však Spencerovi dovoluje přisoudit většinu sociální bídy nespravedlivým omezením osobní svobody a vlivu soukromého vlastnictví na přírodní zdroje, na něž by podle něj měli všichni lidé mít stejné právo. Podle jeho raných názorů omezují přirozená práva míru, v níž může jednotlivec uplatňovat své osobní schopnosti na úkor ostatních.
Přijetí osobitého přístupu SOCIÁLNÍHO DARWINISMU u pozdního Spencera je výsledkem procesu, v němž jeho sociologické přesvědčení postupně převládlo nad jeho radikalismem. Důležitým faktorem tohoto přechodu bylo připisování stále větší důležitosti přirozenému výběru jako mechanismu adaptivní změny. Společenský vývoj od vojenského barbarismu k civilizovanému industrialismu je podporován vzrůstajícím interpersonálním rozdělením společensko-ekonomických funkcí. A to významně závisí na podřízení zájmů méně schopných zájmům schopnějších.
Ve světle této evoluční perspektivy ustupuje Spencer ve svém zralém období od myšlenky rozšíření volebního práva, které podle něj může vyústit v "přemíru legislativy". Z méně jasného důvodu zavrhuje také znárodnění půdy. Tato zavržená práva jsou prý požadavky "absolutní etiky", která, i když v ideálním případě platná, musí ustoupit pragmatičtějším požadavkům "relativní etiky", alespoň dokud se společnost nevyvine do stadia, kdy uznání těchto rovnostářských nároků nebude znamenat nebezpečí pro další společenský pokrok. Obecně řečeno rozdílná politická práva a zákony odpovídají požadavkům vývoje lidského charakteru na základě evolucionismu, naznačeném v dalších Spencerových dílech. Jsou to spíše nástroje konečného dosažení maximálního lidského blaha než symetrická omezení způsobu, kterým ho může být dosaženo. Zralá Spencerova teorie tak představuje posun v jeho odmítání plánovaného hospodářství od úvah o spravedlnosti k úvahám o historicky vypočítané společenské užitečnosti. HS

odkazy
Spencer, H.: Social Statics. Londýn: Chapman, 1850.
_: The Man versus the State (1884), ed. E. Mack. Indianapolis: Liberty C1assic, 1981.
_: The Principles of Ethics (1892-3), ed. T. Machan. Indianapo1is: Liberty C1assic, 1982.
literatura
Wi1tshire, D.: The Social and Po/itical Thought !!ť Herbert Spencer. Oxford: Oxford University Press, 1978.